V bouřce

Říkal jsem si, dám si krátkou procházku než začne pršet. V dáli se kupily mraky, ještě k tomu na jihovýchodě, odkud k nám déšť nechodí a mě napadlo, že se podívám z kopečka na kraji Hutí, jak nad sídlištěm prší. A když by náhodou přišel déšť až ke mě, schovám se pod železnční viadukt. Ani jsem netušil, že to tak bude úplně doslova.

Výhled byl perfektní. Nad sídlištěm černé mraky a krápat začalo až když jsem se vracel domů. Ale těsně před viaduktem to najednou spadlo, tak tak jsem se stihl schovat. Pod mostem se už ukrýval postarší pán v sáčku a s koženým kufříkem. "Snad nebude pršet do zítřka." povídá. Odpovídám něco ve smyslu, že to jde hlavně nad sídlištěm, hledím si své strany podjezdu a přemýšlím, jestli vyběhnout ven nebo ne. Blízké hromobití mi řeklo jasné NE.

Leje a leje, ještě že máme ten viadukt.

"Je to přímo nad námi." podělil jsem se s pánem o svoji zkušenost. "A viděl jste blesk?" odvětil. Vyhlédl jsem z pod viaduktu. Záblesk! Počítám. Raz,.. BUCH. "To byla prda." okomentoval situaci pán. Déšť ještě přidal.
Čekáme, každý si opět hledí své strany podjezdu. Občas projede auto. Čekáme. Déšť trochu ustává. Loučím se s pánem a vybíhám do deště...

Teď piju heřmánkový čaj a je mi fajn.

Železniční viadukt: celá mapa