1. Letošní sedmý ročník má podtitul “poslední festival”, proč poslední?
Street for Art vznikl před sedmi lety na Jižním Městě. Chtěli jsme vyjít do ulic, opustit zavřené dveře kulturního centra Zahrada a snížit jakékoliv zábrany – vstupné, otevírací dobu, cokoliv – pro kontakt s uměním. Měl zapojit místní lidi. S nadsázkou se dá říct, že na začátku se nám povedlo sem tam zapojit i někoho místního a letos místní sem tam zapojují nás. Festival končí ve své podobě sedmidenní konkrétní akce, ale dále se rozpouští do spektra celoročních aktivit, kterým rádi pomůžeme. To by ostatně měla být role příspěvkové organizace daleko více, než vlastní akce prosazovat a pořádat.
 |
| Brána |
2. Název festivalu zní docela skejťácky, přijdou si v programu na své i ostatní?
Skejťácký není, i když by se to teď k Plechárně hodilo. Jak asi naznačujete :-). Název pochází z dob, kdy mí kolegové David Kašpar a Jiří Sulženko začínali na Jižáku a šlo o to vyjít do ulic a ty ulice umělecky zpracovat jako téma. Oživit je. Vytvořit dočasnou galerii, dočasné divadlo, dočasnou platformu pro trávení volného času ve veřejném prostoru. Co se týče programu, letos je nejvstřícnější právě pro různé cílovky. Alespoň doufám :-). Chystáme rodinná odpoledne, dopolední architektonické procházky, večerní koncerty místních kapel a pár hudebních hostů, mezinárodní konferenci o kulturní politice Prahy, storytellingové představení šité na míru Černého Mostu ...
3. Vidíte, v programu mě zaujal nejvíce právě storytelling. Můžete ho trochu přiblížit?
Storytelling je zkrátka vyprávění příběhů. Posledních pár týdnu jej pro Street for Art připravovala lektorka Barbora Schneiderová, která si z Norska odnesla svůj specifický, řekla bych křehký a neinvazivní, přístup k příběhům neherců. Bára je ředitelkou sdružení Storytelling, věnuje se podobně jako my sociálním a komunitním projektům, píše rozhlasové a divadelní hry a myslím, že si s Čerňákem a Plechárnou padla do oka od prvního setkání.
Svůj příběh v představení Sídliště z plechu nakonec vypráví skvělá pětice neherců a lokálních hrdinů – Monika Hillebrandová, vedoucí komunitního centra Plechárna, která dříve pracovala na Černáku jako streetworkerka, (nebydlí tady, ale jezdí sem žít, jak říká), Pavel Trefný z Církve bratské, asistent prevence kriminality Honza Košťák, Michal Prager z Pestré společnosti a zdejší skejťácká legenda Jirka Broum. Tahle pětice vypravěčů na Čerňáku žije nebo pracuje, potkává se, jejich příběhy se propojují. Poprvé představení uvedeme v pátek 19. září v 18:00 hodin, premiéry se odehrají 22. a 23. září. Tím by ale Sídliště z plechu skončit nemělo. Plánujeme spolupráci s dalšími komunitními centry v Čechách a na Slovensku a v době uzavření Plechárny (poznámka. od 15. 9. 2014 z důvodu rekonstrukce) bychom rádi vyrazili na cestu.
4. Co je podle vás zlatý hřeb programu, který by neměli návštěvníci festivalu minout?
Osobně cítím jako nejdůležitější hudební program. Není nejlepší. Není nejviditelnější. Ale práci na něm vnímám jako jednu z těch věcí, která se nám letos povedla. INSIGHT alias cesta dovnitř, jak se tahle programová část jmenuje, navazuje na hudební inkubátor na Plechárně, který vede hudební producent Martin Hůla. Pro festival jsme vybrali několik místních kapel z dalších komunitních center jako je Jahoda, procházeli místní hospůdky a našli lokální country scénu, jeden z večerů bude patřit mladým hiphoperům Cincinaty. Cesta festivalu Street for Art je u konce, ale konec by to měl být důstojný a pozitivní. Končíme, protože skončit můžeme, že stačí, když už jen dalším trochu pomůžeme a víme, že tady zůstanou ti, o které skutečně jde – totiž ti, kteří tady bydlí.
Děkuji za rozhovor!
Martin Perlík
Studovala nová média na Masarykově univerzitě v Brně a editorství, českou filologii a kulturální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu a ve své dizertační práci se věnuje kritice konceptu kreativních měst.
Žádné komentáře:
Okomentovat