Hloubětín je první část Prahy 14, která se připojila k Velké Praze a to už v roce 1922. A právě do jeho nejstarší části vedla naše vycházka. Začali jsme ale novějším sídlištěm Hloubětín. To bylo stavěno v první fázi poválečného období, kdy se stavěla "malá", nejprve ještě zděná, a později panelová sídliště pro 5000 obyvatel. Ze stejného období je i sídliště Invalidovna.
 |
| Začínáme u sochy v srdci Hloubětína |
Výhodou malých sídlišť bylo, že tvořila samostatnou jednotku kolem centra se službami, obchody a školami. Pozdější velká sídliště už tak kompaktní nebyla.Centrem Hloubětína je "Bývalé Vetíškovo náměstí", z bývalého kompaktního náměstí díky stavbě metra už mnoho nezbylo, metro prakticky odřízlo severní část náměstí. Ale chystá se nová urbanistická studie, třeba se to změní.
 |
| Bývalé Vetíškovo náměstí a uprostřed socha Fuga. |
Z náměstí jsme pokračovali k našemu cíli a to k nejstarší části kolem bývalého zájezdního hostince, kde nocoval i Karel IV a dále přes náměstí ve Starém Hloubětíně až do kostelíka sv. Jiří. Kostelík je maličký.
 |
| Náš průvodce Petr Kučera se začíná rozehřívat |
Tam nám zahrál varhaník a my se dozvěděli něco o rytířské řádu Křižovníků s červenou hvězdou, jediném mužském rytířském řádu, který založila žena a vůbec nebyl rytířský.
 |
| Na náměstí ve Starém Hloubětíně |
Pokračovali jsme k hloubětínské škole a zpátky k Hloubětínskému zámečku který zámkem nikdy nebyl a do parku, kde jsme naši výpravu ukončili. Park zámečku doporučuji navštívit, i když to tak nevypadá, je přístupný veřejnosti.
 |
| Na zrušeném hřbitově kostela sv. Jiří |
I na čtvrté vycházce jsme měli štěstí a nezmokli.
Sešlo se nás asi 50 a co mě nejvíc překvapilo, skoro všichni účastníci byli z Prahy 14.
TIP: Přečtěte si reportáže ze
všech vycházek po Praze 14 v roce 2015.
 |
| Do kostelíka sv. Jiří se podívá málokdo. My tam byli :) |
 |
| V Hloubětínském zámečku sídlilo po válce Vesnické divadlo. |
 |
| Vycházku uzavíráme u několikrát stěhované paní, která dřív ležela v bazénku na náměstí |
Autory fotek jsou Václav Grosman a Martin Perlík
Žádné komentáře:
Okomentovat