Na vycházce se starostou 3: Jak se stát starostou

V poslední části rozhovoru se podíváme na Prahu 14 z hloubky jeskyně a zaměříme se na lávku u Rajské Zahrady, vrátíme se pět let zpět do historie, kdy se Radek Vondra stal starostou a také kupředu 10 let do budoucnosti městské části. 

Předchozí části:
Na vycházce se starostou 1: Od Sparty k Vybíralce
Na vycházce se starostou 2: Rozhledna na Čihadlech

17. Čihadla zůstanou přírodě

Co Čihadla, bude se s nimi něco dít, nebo zůstanou dál v tomto polopřírodním stavu? Jestli tam vyroste rozhledna, tak tam bude větší provoz.

Ano, i to je cílem. Dostat život do Čihadel (na mapě), kde teď bydlí bezdomovci a postupně zarůstají pastviny. Čihadla jsou historicky rozparcelována na spoustu políček, a každé má jiného vlastníka, něco má pozemkový fond, něco magistrát a další. Vršek Čihadel se ale dá scelit a využít. Tam chci určitě zachovat přírodní charakter. U rozhledny by ale určitě něco vzniklo, zázemí, přírodní hřiště, diskgolf či altánek. Aby se tam dalo projet s kočárkem. Ale to postupně, začneme rozhlednou a pak budeme pokračovat další aktivitou.

18. Jak se stát starostou

Já bych se vrátil k tobě. Jak ses dostal na radnici, jak ses stal starostou? To zas není úplně povolání, které by se učilo na školách

Mě tam dostal kulturák v Kyjích. Byl jsem díky němu několik let aktivní v rámci Kyjského občanského klubu a jsem zakladatel serveru Praha14 jinak. Jednání s předchozím vedením radnice v roce 2010, když byly volby, nikam nevedla. Tak jsme si společně se sousedy a kolegy řekli, že nestačí jenom kecat, ale je potřeba něco dělat.

Byl jsem osloven TOPkou, jestli za ně nechci kandidovat, protože mi strana i lidé přišli sympaticčtí,  a s programem souhlasím, rozhodl jsem se kandidovat. My jsme se volební kampaní docela dobře bavili. Dělali jsme to ve volném čase. V politice jsme byli nováčci. Vyšlo nám to. Vyhráli jsme volby a pak se nám podařilo překvapivě sestavit koalici. No a pak jsme mezi námi hledali, kdo by šel dělat starostu, že by to to byla nějaká rvačka, to rozhodně ne. Já jsem skončil na předchozím projektu v telekomunikační firmě, kde jsem dělal provozního ředitele, měl jsem dva měsíce volno a ještě jsem nepotvrdil žádnou další práci. Tak jsem řekl „Dobrá, tak já jdu dělat starostu na městskou část.“ Tak jsem se jako nováček v politice stal starostou.

A jak se ti daří naplňovat to, co jsi voličům slíbil i tenkrát? Teď máš druhé volební období , kdy výsledky nebyly takové jako v tom prvním.

Když se podíváš na programy volebních stran, tak v komunální politice slibují všichni zhruba o samé. To není špatně. Tedy je třeba udržovat chodníky, opravovat silnice a stavět dětská hřiště. My do toho šli s tím, tyto věci dělat dobře, tedy bavit se s lidmi, dělat to, co bude pro lidi užitečné a dělat to tak aby to bylo udržitelné tak, aby tenhle rozjetý vlak, až my odejdeme, pokračoval dál a tyto principy byly zachovány.

Praha 14, když jsme ji dostali, tak mi přišla oproti jiným městským částem zejména zanedbaná. To je asi to největší a nejdůležitější slovo. Žádné kulturní zařízení, rozpadlá dětská hřiště, nezateplené školy. Čerpání z evropských fondů prakticky žádné. Za těch 4-5 let se podařilo, že máme zateplené všechny školy a školky, vybudovaná kompletně nová dětská hřiště a nastavené procesy plánování s veřejností, při kterých se snažíme lidí maximálně ptát. Jsou tu komunitní koordinátoři, aby vznikalo podhoubí. Tohle všechno je rozjeté a funguje.

Druhá stránka, kterou lidé nevidí, je efektivita radnice. To znamená, že se podařilo snížit provozní výdaje radnice o více než 20%. To je zásadní částka, která nám umožňuje se už i trošku nadechnout, máme občas peníze, kterými můžeme aktivně disponovat, nejen opravovat, co se rozpadlo. 

19. Rozpočet městské části

Jak je to s rozpočtem? S kolika penězi můžete volně disponovat?

Rozpočet městské části není jednoduše srozumitelný. Už jenom proto, že na začátku má městská část 200 milionů korun a upravený rozpočet na konci roku je přes 300 milionů. V průběhu roku totiž přijdou různé dotace, příjmy o kterých my víme dopředu, ale nemůžeme je dát do rozpočtu do doby, než přijdou.

Proto není jednoduché srovnávat rozpočty a dělat závěry bez znalosti kontextu. Městská část má zároveň povinné mandatorní výdaje, na chod úřadu, na státní správu, na provoz škol. Nejvíc peněz jde do správy a provozu školských zařízení. Zbydou nám řádově nižší desítky milionů korun, které můžeme dát do investic.

Je velký rozdíl mezi starými městskými částmi, tedy Praha 1 až 10 a novými 11 – 22. Staré městské části mají obchodní plochy, komerční plochy a byty, které jim generují příjmy. Když srovnám třeba Prahu 3, která má rozpočet miliardu a asi 80 tisíc obyvatel, tak my máme rozpočet 300 milionů a 50 tisíc obyvatel. Naše mandatorní výdaje jsou zhruba podobné.
Tedy pokud budou mít na chod úřadu půl miliardy a je na nich co udělají s tou druhou půl miliardou, jestli něco postaví, zrekonstruují nebo zadotují. Zatímco my s těmi desítkami milionů korun na 16 škol a školek co máme, tak máme jen na to, abychom hasili opravy a občas něco dostavěli. 

Nám nezbývá nic jiného než naše peníze brát jen jako kofinancování dotací. Proto píšeme projekty, máme je v šuplíku a jakmile se objeví jakákoliv výzva, vezmeme našich několik milionů korun a k tomu musíme získat 70 – 80% odjinud. Zrovna tohle se rozběhlo a městská část získala za poslední čtyři roky na dotacích kolem 150 milionů korun. Bez těch by naše území nebylo jako je teď, protože v předchozích volebních obdobích městská část získala jen asi 10 milionů na kávovar a vybavení kavárny v Mansfeldově.

20. Jak se mění Praha 14

Jak vidíš Prahu 14, když jsi nastupoval a teď?

Radnice nebyla vidět, nebyla označená zvenku ani jinde. Evropské peníze se nečerpaly a hlavním úkolem bylo zalézt a „nikdo za námi nechoďte“. A venku se nic nedělo. Teď máme připraveno spoustu projektů, snažíme se zapojit lidi a z dotačních prostředků je zrealizováno, co se dá. Ten vlak nabral rychlost a jede velmi rychle. Věřím, že nebude jednoduché to kormidlo otočit. Takže i když se to prohodí a někdo přijde po nás, tak se ten směr udrží.

A jak vidíš městskou část za deset let?

Já bych hlavně chtěl, aby Praha 14 měla svoji tvář. Tedy, když se zeptáš obyvatele v Hloubětíně, tak on nadšeně řekne: „Jasně, bydlím na Praze 14. Vím, kde mám svoji radnici, vím, že když tam přijdu, tak je tam vstřícný úředník, který se snaží mi pomoct a ne vymyslet, jak zařídit, aby to nešlo.“  A co je pro mě nejdůležitější, že bude ochotný uklidit vedle svého domu, nebo udělat něco pro svoje sousedy, protože ví, že to dává smysl.

Jak sleduji ta komunitní témata, tak mi přijde, že k tomu pomalým krokem směřujeme.

Ty jsi ale Martine taky toho součástí tím, co děláš.

To ano.

Takových lidí je na Praze 14 víc a já potřebuji, abyste si vzájemně byli inspirací a aby další lidé vylezli a začali něco dělat. Protože akce jako Úklid na Hutích, kromě toho, že se sesbírají odpadky je pro mě daleko důležitější, že se lidé potkají a že jsou ochotni něco udělat. To se pak projeví i jinde.

Při uklízení se objevila i další místa, jako třeba ležení bezdomovců, se kterými toho obyvatelé moc neudělají.

Lidé tak vidí kontext. Něco uklidí a zjistí, že jsou tam bezdomovci. Městská část s tím někdy něco dělat může. A někdy ne, což platí v tomto případě, kdy pozemek na Hutích vedle Splavné patří Sokolu Kyje, což jsou dva lidé, kteří chtějí tyto pozemky jen prodat. Na akcích jako je Úklid Hutí se informace z okolí nasbírají, lidé je mají k dospozici a pak nevidí problémy, které se jich týkají jen zkratkovitě.

21. Bílý Kůň

Někteří lidé, kteří bydlí na Hutích o něm vědí, jiní ne, je to věc, se kterou se mohou ztotožňovat, protože to je vlastně jediná opravdu zajímavá věc, která tam je, i když není vidět. Loni jsem tam byl na úklidu podzemí. Jak to s ním vypadá teď?

Čistíme nadále. Hlavně nahoře. Kdokoliv, kdo přijde do vedení městské části, tak je nadšen, když zjistí, že má snad největší jeskynní systém v Praze. Zajde se tam podívat, je nadšen ještě víc, vyleze, snaží se a nakonec se nic nestane, protože to území má spoustu limitů.

Pozemek není náš, je magistrátu, my čekáme, až nám ho magistrát svěří do správy, pak s ním budeme moci disponovat. Je to bývalá pískovna a podle průzkumu, co jsme si nechali udělat je to podzemí kde veškerá činnost spadá pod dohled Báňského úřadu.

Podzemní pískovna Bílý kůň

Necháváme zpracovat studii, co by znamenalo zpřístupnění a co by tam mohlo vzniknout. Náklady na zpřístupnění odhaduji na 5 – 10 milionů. Pak to potřebuje přiměřenou návratnost. Budu do toho dávat 10 milionů, aby se náhodný cykloturista mohl jednou v měsíci nebo možná i každou neděli podívat dolů? Nevylučuji to, zatím toho moc smysluplnějšího nemáme.

Když z toho uděláme návštěvnicky atraktivní místo, tak se objeví problémy s přístupností, protože tam není kde parkovat a ulice Za Černým Mostem je moc úzká. I když bychom byli schopni získat peníze z dotací na zpřístupnění, tak není jasné jejich využití.

Takže se neví, co s Bílým koněm?

Využití se může někde objevit. Když chodím jako starosta a potkávám zajímavé lidi, tak jim říkám: „Heleďte, máme jeskyni, nemáte nápad, co s ní?“ „Máme rozhlednu, nemáte nápad, co by se kolem ní dalo dělat?“ Za těch pět let přicházejí různí lidé, chtějí pracovat s koňmi, shání místo na cyklotrial, nebo mají záměr postavit ekofarmu. My se to snažíme propojit, jestli by se něco z toho dalo na Praze 14 realizovat.

22. Lávka do Hutí

Přišli jsme k metru Rajská Zahrada. Jak to vypadá s lávkou, která se tu už 20 let plánuje?

Lávka se plánuje nadále.

Nalevo přes silnici by měla vést lávka do Hutí

Vypadá to alespoň tak nadějně, že by se opravdu realizovala?

Je to ve fázi zvyšujícího se tlaku, protože se do roku 2018 bude rekonstruovat trať do Lysé nad Labem. Ta lávka by měla být alespoň rozestavěna před tou rekonstrukcí.

Na lávku byly postupně tři projekty. Krásnou lávku nakreslil architekt Kotas, který dělal Rajskou Zahradu.

To byla megalomanská stavba.

Za 300 milionů. Potom nastoupilo na magistrát předchozí vedení a dali zadání: “Přepracujte to tak, aby byla co nejlevnější.“ To se dotáhlo až k územnímu rozhodnutí. A v tomhle stavu se to dostalo k architektů Institutu plánování a rozvoje, kteří to upravili potřetí. Budou tam výtahy místo dlouhých ramp.

Je možné poslední verzi studie někde vidět?

Ta se teď dopracovává. Jak sám říkáš, lávka se staví už 20 let, řekl bych, že jsme nejblíž realizaci za těch 20 let. A do dvou, třech let by tady mohla lávka stát.

Původní varianta lávky do Hutí, ještě s rampami

Když jsem viděl výkresy s lávkou, tak na druhé straně jsou zahrádky a na mapě byl místo nich park.

Máme připravený projekt na park v místě těch zahrádek a nájemci zahrádek mají smlouvy tak, že mohou být během krátké doby vypovězeny. Já se přikláním k tomu, že to propojíme s rybníčkem a uděláme nějaké pěkné ánteré na tu lávku a zbylé zahrádky asi necháme. 

Horní část Rajské Zahrady ale není bezbariérová

Městská část ještě požaduje, aby byl bezbariérový přístup i do samotné stanice. Protože vozíčkář musí dnes celou stanici metra objet, aby se na lávku dostal. To se asi se samotnou lávkou nepodaří, ale za další dva nebo tři roky by se to mohlo povést.

23. Jak lidé žijí své životy
...

Když jsem se při volbách bavil s jednou maminkou, chybělo jí dětské hřiště. To se nám během dvou let povedlo postavit. Já pak tu maminku potkal a říkám: „Tady je to hřiště, co jste chtěla.“ A ona říká: „To je prima, ale já už nemám malé děti.“

O tom to je, městská číst musí kontinuálně něco dělat a ne čekat, že někdo přijde a že se to během čtyř let změní. Jsou zasetá semínka. My jsme přišli a nebylo nic. Ten, kdo přijde po nás bude mít minimálně na co navazovat.

Díky za rozhovor,

                          Martin Perlík