U Kyjského kostela se nás sešlo skoro 40 a vydali se do lesa na svahu kopce nad Starými Kyjemi, na Čihadla. Ten les je n první pohled neobvyklý. Mezi klasickými lesními listnáči se totiž občas objeví i jabloň nebo třešeň, pozůstatky dávných sadů.
Na kopci by člověk hledal les, ale místo toho se tu táhne křovinatá step. Jsou tu totiž dráty vysokého napětí a proto je zde uměle udržovaný křovinatý porost a spousta šípkových keřů. Nic vyššího zde být nesmí.
Z kopce opět scházíme dolů na cestu, která vede podél suchého poldru. Tady stával ještě nedávno cvičák po psy, ze kterého bagry udělaly za poslední rok jezírko pro žáby. My ale pokračujeme po cestě podél Svépravického potoka. Ten původně tekl betonovým korytem ve středu údolí, ale v rámci úprav byl přesunut blíže ke kopci. Po několika letech už si člověk ani neuvědomí, že tu nikdy potok nebyl.
Botanik popisuje rostliny a občas se nám ztratí i se síťkou, do které loví různé hmyzáky, které nám pak ukazuje ve skleněné trubičce.
A už se blížíme k cíli naší cesty, k pískovně, na jejím břehu botanik prohlásí, že je to docela nuda, z jeho pohledu taková poušť. Daleko více to tu zajímá ornitologa, protože na rybníku vidíme kromě kačen i potápky roháče a v dáli labutě a volavky.
Pískovna tu neleží dlouho. Těžba byla ukončena někdy v 50. letech, kdy byl lom zatopen, a my pokračujeme po jejím břehu až na kraj Dolních Počernic, kde naši cestu ukončujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat