Před pár týdny jsem se domluvil s Bárou, komunitní koordinátorkou, že se potkáme. Byl jsem zvědavý na nejžhavější novinky z naší čtvrti, na ty při rozhovoru nebyl čas. Abychom mluvili k věci, tak jsme rovnou místa o kterých mluvila prošli a já dostal příležitost nakouknout do zákulisí práce koordinátorů.
Jak je to vlastně s komunitně aktivními obyvateli? Člověk by čekal, že v městské části o velikosti Mladé Boleslavi bude akčních lidí povíce, ale není tomu tak, je to spíš pár jednotlivců, kteří když je potřeba něco udělat, honí sousedy tak dlouho až se to udělá, ať už jde o vybrání peněz na dětské hřiště nebo uspořádání sousedské slavnosti.
Občas vznikne občanské sdružení (od letoška "spolek") a to většinou v okamžiku, když je potřeba jednat s radnicí, zapojit do stavebního řízení nebo řešit jinou krizi. Činnost těchto spolků ale po krátké době opadá stejně tak i jejich webovky.
Vyšli jsme tedy přes Lehovec, kde jsem konečně viděl novou psí loučku, což je něco jako cvičák s volným přístupem. Pokračovali lesem do Aloisova po silnici u které by místní rádi vytvořili bezpečný chodník pro spojení Hloubětína a Kyjí. Do Hloubětína k velkému venkovnímu hřišti, které zarůstá křovím kvůli sporům, co na něm bude stát. Přes hloubětínské činžáky, které jsou daleko méně bezpečné než sousední čtvrť rodinných domků. Až do centra Hutí k minigolfu a dětskému hřišti, tedy místnímu místu setkávání. Mapa mi ukázala, že jsme ušli slušných 11 kilometrů.
Podle toho jsem usoudil, že koordinátor hlavně hodně chodí. Navíc se prý zastavuje na kus řeči s neznámými lidmi a ptá se jich, co jim vadí a nebo se líbí na prostředí kde žijí. A nebo má domluvené schůzky, tuto pozici jsem právě zabíral já.
Krom toho se koordinátor účastní různých veřejných projednávání. Což vůbec nezávidím, v září se totiž konalo nějaké jednání skoro každý den, někdy i dvě, potěš koště.
Žádné komentáře:
Okomentovat