Předvánoční ba*no

Poslední dobou při psaní zanedbávám přírodu a tak se podíváme na jedno slovíčko, které k ní bez debat patří. Správně, před vánocemi byste čekali sníh, ale ten se opravdu, ale opravdu letos nekoná.

Teploměr se poslední dny točil kolem 10 stupňů nad nulou a když jsem se vydal do hlubin místní přírody, tedy na Lehovec a Čihadla, čekalo tam na mě spousta toho hnědého lepkavého, čvachtavého, které procházky-milného člověka odtahuje od obdivování okolní přírody.

Podzimní příroda je taková jiná než po zbytek roku. Stromy jsou šedohnědé, na stromech sedí povětšinou straky nebo havrani a divoká zvířata jsou na tom podobně jako lidé, zanechají spoustu stop v té hnědé břečce na zemi a určitě si říkají: Proč já chudák jelen se tím musím brodit.(Možná to byla srna, nepoznám). 

Končím se lkaním nad rozmary podzimního počasí, jdu mýt boty. A ty! Bahno! Mě od procházek mimo asfaltové cesty neodradíš!