Jak se žije na Praze 14

Každá čtvrť Prahy 14 je úplně jiná a řeší jiné problémy, souvisí to s tím, jestli je to sídliště nebo rodinné domky. Ale také jestli lidé bydlí ve vlastním, splácí hypotéku, nebo jsou nájemníci obecních bytů. Daleko víc své okolí řeší lidé, kteří jsou finančně zajištěni, než ti, kteří bojují o každou korunu.

Je otázka, jak moc se o prostor starají majetnější lidé, kteří nemají potřebu se stýkat s blízkým okolím, protože služby, které jim komunita zprostředkovává si zkrátka zaplatí.

Michal a Bára, komunitní koordinátoři

A proč se do tohoto tématu pouštím? Antropologové z Anthropictures končí po třech letech svoji práci na Praze 14. K tomu vydali závěrečnou zprávu z projektu a aktualizovaný komunitní monitoring. Ze kterého jsem pro vás vybral a okomentoval ta nejzajímavější témata.

Bezpečné místo pro děti

Hodně je znát historie místa. Jestli se obyvatelé zajímají o prostor kolem sebe už desítky let, nebo ne. To jsou hlavně ti, kteří bydlí na Praze 14 dlouho a nebo ti, kteří se tu narodili. Nabízelo by se zjednodušující dělení na starousedlíky a novousedlíky, ale není to úplně tak. O své okolí se totiž hodně starají rodiny s malými, dětmi, které pro ně chtějí mít co nejlepší prostředí k životu a nemusí tu nutně žít desítky let.

Venku se ale nepohybují jen ctihodní občané, ale i méně oblíbené skupiny, jako jsou party dospívající mládeže, nebo romové. Ti jsou většinou hluční a když se začne řešit, co s místy, kde se scházejí a ruší klid ostatních, tak se do diskuse nezapojí a raději jdou jinam.

Komunita neexistuje?

Komunita, ten název je v tomto případě dost zavádějící. Vypadá to totiž, jako by existovaly pevně ohraničené skupina. To ale není. Lidé se spojují do skupin účelově, třeba, když se objeví problém, který musí řešit. Po vyřešení se skupiny zase rozpadnou. Lidé se také mohou účastnit více témat. Lidé jsou různí a i když bydlí na jednom místě, stejně každý má trochu jiné zájmy a problémy. Takže se stane, že se postaví i proti sobě navzájem. Proto je při sledování dění důležitější sledovat témata a ne tolik konkrétní skupiny lidí.

Když dojde na emoce

Lidí, kteří jsou komunitně aktivní je ve společnosti málo, a v té naší, která nemá tradici komunitního života ještě méně. Zároveň dokáží daleko více několikačlenné skupinky opravdu aktivních lidí než anonymní masa, kde se rozmělní zodpovědnost.

Tedy je potřeba mít v každé čtvrti alespoň malou skupinku, která bude mít přehled o dění a v případě potřeby dokáže dát vědět většímu množství lidí, že se něco děje, co je třeba řešit.

Pozitivní témata bohužel zároveň lidi nespojují tak, jako ta ohrožující. Ale když se lidé snaží bránit třeba peticí, vazby vytvoří a mohou se využít i pro pozitivní témata, třeba zlepšení životního prostředí. Příkladem je třeba petice na Vybíralce nebo řešení privatizace bytů na Lehovci. Tady se lidé dali dohromady při emotivně silném problému, ale když už se dali dohromady, tak svoji energii zaměřují i jinam.

Jepičí život komunitních skupin?

V posledních měsících proběhla ve všech čtvrtích organizovaná komunitní setkání. Nejúspěšnější byla tam, kde už nějaká tradice setkávání je, tedy v Hloubětíně a na Vybíralce. Horší to bylo na Lehovci.

Projekt v březnu skončil, takže je otázka, jak to se setkáváním bude dál. Předpokládám, že to pomůže hlavně aktivnějším čtvrtím, které porostou. Čtvrti, které jsou na hraně, dostanou šanci a ty, které jsou pasivní tak nejspíš i zůstanou.

Tak vypadala pozvánka na druhou komunitní skupinu

Paradox Na Hutích

Já jsem se zúčastnil dvou setkání skupiny Na Hutích. Hutě považuji za čtvrť, která dostala šanci, ale vznikl tu paradox. Na setkání totiž nepřišli ti, kteří sami mohou iniciovat akce, protože pouhé připomínkování jim přišlo jako ztráta času.

Výkonnou moc tu zastupovali koordinátoři, kteří předali připomínky úřadu a starali se, aby se realizovaly.

Účast koordinátorů ale měla výhodu, že fungovali jako informační kanál od řadu a spojka, a díky nim jsme měli aktuální informace z radnice a také nám pomohli se propojit mezi sebou.

Experiment Vybíralka

Vnitroblok paneláků kolem Vybíralovy ulice je výjimečný tím, že se sem stěhovali zaměstnanci velkých podniků, to znamená, že se často znali z práce a tyto těsnější vazby se udržely až do současnosti. Proto byla Vybíralka vybraná pro projekt, při kterém se ve spolupráci s obyvateli plánuje, jak bude venkovní prostředí bloku domů vypadat a úpravy se pak i zrealizují. Kolem toho se pořádá spousta setkání a také kulturních akcí. Toto soustředění ale vyvolává negativní ohlasy v ostatních čtvrtích: “Proč oni a proč ne my?”

Jak to asi funguje jinde?

To je věc, která by mě docela zajímala. Praha 14 je součást Prahy, takže by mě docela zajímalo jak se komunitní život rozvíjí v jiných městských částech. Máte zkušenosti z jiných čtvrtí a měst? Napište je do komentářů.

Jestli vás zajímá víc, přečtěte si :

• (Po)Známe se? zpráva v PDF
• aktualizovaný komunitní monitoring v PDF
• rozhovor s komunitními koordinátory
• článek o prvním monitoringu na Praze 14