Zpívání koled na Hutích 22.12.2023

 Přijďte si zazpívat koledy a užít si předvánoční čas venku v parčíku ve Splavné v pátek 22. prosince v 18 hodin. Sejdeme se jako každý rok v parčíku před hospůdkou Kyjosek, letos už po šesté. Hudební nástroje s sebou!

Odkaz na mapu

Zvou Martin Perlík a Jakub Křikava

Pozvánka na zpívání koled na Hutích 21.12.2017

Pojďme se setkat ve vánočním čase v parčíku před minigolfem ve Splavné. Ozdobíme stromek dobrotami pro ptáčky a zazpíváme koledy.

Kdy: Ve čtvrtek 21.12. v 18h
Kde: Parčík před minigolfem, Splavná 652/2, (na mapě)

S sebou:
Ozdoby, které udělají radost ptáčkům v parku, jako jsou lojové koule, jablka na provázku, nebo přímo vyrobené z ořechů, šípků a jiných plodů.
Pokud umíte hrát na nějaký hudební nástroj, vezměte ho s sebou.

Na viděnou se těší sousedé z Hutí a Rajské Zahrady

Reportáž z vycházky po Kyjích 12.6.2016

Kde jsou vlastně ty Kyje? Na čtrnáctce mám Staré Kyje, Hutě, Rajskou Zahradu, Aloisov, čtvrť Nad Rybníkem (ten název jsem slyšel jen jednou v životě) a pak část kolem Pávovského náměstí a Jiráskovu čtvrť.

Petr Zeman ukazuje na územním plánu proměny Kyjí

Posledním dvěma jmenovaným jsme se věnovali na naší vycházce, i když Kyje jsou podle cedulí s názvy ulic všechny. K tomu jsme přibrali ještě nouzovou kolonii Za Horou která dřív patřila k Hloubětínu.

My jsme se sešli na Pávovském náměstí, to je jen zastávka autobusu, skutečné Pávovské náměstí je o několik ulic dál, a vydali se mezi prvorepublikovou zástavbu rodinných domů. Petr Zeman se v dnešním povídání zaměřil na vývoj čtvrti podle toho, jak se postupně měnil její územní plán. Územní plán je mapa, ve které je zakresleno, co se kde může stavět.

V 19. století tu byla jen pole a cesta. Masarykova čtvrť, která se později přejmenovala na Jiráskovu se začala stavět za první republiky kolem plánovaného Masarykova domu. Ten měl stát v místě paneláků u zastávky Pávovské náměstí a sloužit jako společenské centrum. A tady máte vysvětlení, proč je u zastávky autobusu takový divný systém dvou silnic vedle sebe. To byl plánovaný otevřený prostor před spolkovým domem. Ten se ale nikdy nepostavil a za komunismu místo zabraly paneláky pro Laktos a Pražské pekárny. Druhým centrem měla být sokolovna u parku v jižní části čtvrti. Uliční síť se ale podařilo dodržet jen na jihu a západě čtvrti, východní část se nejspíš nestihla rozparcelovat a ulice tam nepokračují.

Kruhový objezd, na kterém nic nejezdí

Masarykova čtvrť tedy byla plánovaná podobně jako Jahodnice jako zahradní město rodinných domků za Prahou, k Praze se připojila až v roce 1968. Podobně se začaly v 90. letech stavět satelitní městečka kolem Prahy, ale rozdíl je v územním plánování, zatímco satelitní městečka jsou jen sítě ulic, ve čtvrtích, jako je bývalá Masarykova čtvrť vidíte, že byly plánovaná kolem centrálního spolkového domu, měly vyřešenou kulturu i volný čas.

Po procházce starší částí čtvrti jsme se přesunuli do té novější. Některé paneláky Laktosu a pekáren mají docela zajímavé fasády, které popírají názor, že všechny paneláky byly šedivé. Minuli jsme i docela nelogický kruhový objezd v místech, kde žádná auta nejezdí a vydali se k asi nejzajímavější moderní stavbě v Kyjích, domu ve tvaru houby nebo stromu.

Dům houba.

Názor si na něj udělejte jaký chcete, mě se líbí, protože docela dobře zapadá do zahrady a vůbec to nevypadá, jako by tam stál dům se vší mohutností zdí a chodníčků kolem. Vycházku jsme ukončili v bývalé nouzové kolonii Za Horou, která dřív patřila k Hloubětínu.

Studánka, která už zažila lepší časy a zasloužila by trochu údržby

Kyje, to nejsou jen udržované silnice, najdou se i takovéto zkratky.

 

Reportáž z přírodovědné vycházky kolem Kyjského rybníka 8.5.2016

Kyjský rybník je asi nejznámější příroda Prahy 14. A podle toho i jeho okolí vypadalo, když jsme se kolem něj vydali my za doprovodu broukologa a ornitologa.

Krásné odpoledne vyhnalo obyvatele k rybníku a ti se slunili na trávě a rybařili na břehu. I rybáře jsme ale nechali za sebou a vydali se na kopec Lehovec, odkud byl celý rybník jak na talíři.

 Cestou jsme potkali spoustu drobného hmyzu, pavouků, ptáků a na závěr k nám připlavala i nutrie. Dohromady se nás sešlo asi 70. Co všechno jsme zažili se dočtete u fotek.

Uvítání před Kyjský kostelem

Broukolog vybalil své nářadíčko.

Naloveno!

Špaček zabydlel díru v polystyrenu.

Kyjský rybník z Lehovce

Vyhlídka na Lehovci

Ornitolog a broukolog

Našli jsme škůdce, který ohryzal listí na celém stromě, píďalka!

Jak poznáte samici sýkory koňadry od samce? Podle délky černého proužku na břiše.

Lehovec je celý porostlý akaátem. To je zavlečený druh, kterého se postupně snažíme zbavit, nejlepší je seříznout kmen asi metr nad zemí, a až obroste, tak zničit výmladky. JInak by rostl pořád dál.

Pozor! Kačeny

A na závěr se na nás přišla podívat i nutrie, mimochodem je to stejně zavlečený druh, jako akát.

Nutrie je filmová hvězda.

Na vycházce se starostou 2: Rozhledna na Čihadlech

O bývalém kině Sparta, komunitních koordinátorech nebo kapacitě školek jsme mluvili minule.
V prostřední části rozhovoru se podíváme na dění ve Starých Kyjích a v Hloubětíně, ať už je to revitalizace bývalého Vetiškova náměstí, komunitní centrum nebo kulturní dům a pohlédneme se na čtrnáctku z výšky budoucí rozhledny na Čihadlech.

11. Park v Čeňku je jen torzo původních plánů

Nejbližší další park je park v Čeňku, u sídliště hned vedle Plechárny a byl, stejně jako ten Hostavický, dokončený v loňském roce. Jak hodnotíš průběh jeho stavby?

Když jsem nastupoval, tak jsem myslel, že to bude úspěšný projekt pro obyvatele Prahy 14 a když se na něj dívám teď, propadám jen beznaději. V rámci procesu magistrát zkazil co se dalo a ještě trochu navíc.

Co teď stojí je torzo první etapy, které je postaveno o 5 let později než mělo být. Je postavené podle projektu z Bémovy éry, který byl o ukládání hlíny z tunelu Blanka. A nám nezbývá než s tím stavem, jaký je, fungovat. Mělo proběhnout ozelenění, mela by se postavit ještě dvě dětská hřiště a nebude se realizovat druhý val. Pak to převezme magistrát do údržby a bude tam sekat trávu.

Park v Čeňku před vysázením stromů.

Ten park kolem Hostavického zámečku je váš?

Ano.

A jak to je s parkem v Čeňku?

Park nestojí na území městské části. Náš je jen 20 metrový pás poblíž sídliště, zbytek je již území Dolních Počernic. Představa, že by Dolní Počernice park provozovaly nebo spravovaly je nereálná, ani Praha 14 na to nemá peníze, protože údržba bude stát několik milionů ročně.

Mě situace, v jaké park je, hodně mrzí, protože si myslím, že ukrývá velký potenciál. Když jsem ten projekt připomínkoval, tak jsem chtěl, aby se do parku natáhl elektrický kabel a voda, třeba pro letní kino nebo výletní bistro. Řekli mi jasně, není to drahé, ale je třeba změna projektu a tím se stavba o tři roky zpozdí. A tak se všechny ty drobné věci, které park oživí nerealizovaly.

12. Přes skleníky za Kyjským rybníkem by mohla vést cyklostezka

Teď procházíme kolem rozpadlých skleníků.

Ty byly po revoluci vráceny několika vlastníkům, původně tu bylo zahradnictví, pak ve sklenících Vietnamci pěstovali docela úspěšně marijánku a teď je to zanedbané. My bychom tady rádi viděli sportovní nebo rekreační zázemí, ale špatně se sem přijíždí auty, takže se tu těžko zkolauduje rozsáhlý areál. A těžko můžeme nutit vlastníka, aby postavil něco, co se mu nevrátí.

Na opačné straně skleníků končí cyklostezka přes Vysočany a my se snažíme s vlastníky dohodnout, aby přes jejich pozemky mohli projíždět cyklisté. Stezka by pak pokračovala kolem Kyjského rybníka až do centrálního parku na Černém Mostě a cesta by byla bezpečná i pro rodiny s dětmi.

Údolí za Kyjským rybníkem je prakticky pusté.

Já když pojedu s Čerňáku s dětmi do zoologické, což je odsud 10 nebo 15 km, a to není na kole tak daleko, tak abych se nemusel bát, že mezi kamiony někde přetahuju děti přes silnici.

13. Komunitní centrum v Hloubětíně má hotový projekt

Zpátky ke komunitním centrům, v roce 2014 proběhla architektonická soutěž v Hloubětíně.

To je projekt, který připravovalo už předchozí vedení, projekt byl z našeho pohledu naddimenzovaný s rozpočtem asi 70 milionů. Bohužel naši předchůdci také zbourali původní budovu školy, která tam stála. Takže se nedal jednoduše zrekonstruovat dům, který už tam stál.

My jsme s lidmi v Hloubětíně nadefinovali, k čemu by měl sloužit, stanovily se podmínky a udělala se mezinárodní architektonická soutěž. Já čekal, že se přihlásí 5 návrhů, ale přišlo jich 65.

I zahraniční?

Ano, sedm zahraničních. Byl to úžasný zážitek, musím říct. Soutěž na stavbu, která měla rozpočet nějakých 25 milionů, tedy něco maličkého a přišlo tolik návrhů. Porota vybrala tři varianty, které postoupily do druhého kola. Součástí zadání byla i energetická náročnost, ta se ale u prvních studií nedala úplně prověřit. Garantovali to architekti, ale ukázalo se, že dva projekty na prvních místech podmínky na energetickou náročnost nesplňují a tak se bude realizovat ten třetí.

Realizovat se bude studie, která získala třetí místo.

Jak jste daleko teď?

Máme připravenou dokumentaci pro územní řízení a stavební povolení. Ale městská část vlastní jen pozemek pod budovou. Součástí komunitního centra musí být zahrada, bez toho to prostě nejde. Zahrada patří ke Gyncentru, které sídlí v Hloubětínském zámečku. My jsme měli dohodu s původním vlastníkem Gyn Centra, že nám zahradu poskytne. Ten ale Gyn centrum v loňském roce nečekaně prodal. Jednáme tedy s novým vedením, ale to jsou dosazení manažeři, kteří se o spolupráci s okolím příliš nezajímají a je s nimi špatná komunikace.

To centrum bude nádherné, jak stavba, tak místo. Fungování centra stojí na komunitní knihovně. Městská knihovna tam přesune hloubětínskou pobočku a ta by fungovala, podobně jako Dům čtení v Ruské ulici, v komunitním režimu. Knihovna by zajišťovala program a v kombinaci s kavárnou by to bylo prostě místo setkávání.

A jak to bude investičně? Přece jen to bude docela velký projekt.

Investičně tyhle projekty nebývají to hlavní. Důležitější bývají provozní náklady. Ale ty investiční náklady jsou odhadovány na 25 milionů korun.

Když to srovnám s Hostavickým parkem, ten byl asi za 17 000 000 Kč?

Ano, sedmnáct milionů korun, a v obou dvou případech se na části financování podílí dotace, čili Hostavice stály městskou část do deseti milionů korun, což ve srovnání s územím a rozsahem té rekonstrukce vynikající. Stejně tak předpokládáme, že získáme dotaci od magistrátu na projekt v Hloubětíně.

Právě jsme přišli ke kulturnímu domu Kyje. Říkal jsi, že to s ním nebylo a není úplně jednoduché.

Kulturní dům Kyje je důvod, proč jsem v politice. Jednak bydlím hned vedle a také to byl projekt, který šel úplně proti všemu, co se teď snažím prosazovat. Nebyl projednán s lidmi, byla navržena funkce, která je pro dané místo nevhodná. A nám nezbývá, než se s tím popasovat. Městská část si to postavila za 65 milionů korun, to je naprosto neskutečná investice, kterou si dnes už těžko někdo dovolí.

Kulturní dům Kyje je na okraji dění

Ten kulturák je trochu mimo centrum dění.

Kulturák má dvě nevýhody, první, že stojí na konci slepé ulice, čtyři roky se snažíme dostat sem lidi a není to jednoduché. Lidé přijedou na známou tvář, fungují setkání seniorů a nedělní pohádky. Nikdy to ale nebude Gong, kde ať pustíš cokoliv, lidé přijdou. Co se teď osvědčuje, ve spolupráci s Neposedou je rodinné komunitní centrum.

Druhá nevýhoda souvisí s první. Objekt tohoto typu funguje, když je tam restaurační zařízení, kdy se ztráta z koncertů vrátí ve výnosech z prodeje potravin a nápojů.

Tam ale je hospoda.

To je, ale pronajatá za nepříliš vysokou částku na 10 let, tedy do roku 2020. Navíc v nástavbě je penzion, který je také pronajatý, když jsem se před lety ptal předchozího místostarosty, proč městská část staví penzion, bylo mi řečeno, že se tam budou ubytovávat folklorní soubory z Moravy, které tu budou zpívat. Od zahájení provozu tam nebyl ani jeden.

Nevýhoda samotného kulturáku je, že má malý sál, takže se na Praze 14 nedá supořádat pořádný ples. Třeba když je ples městské části, tak víme, že by se dalo prodat 3třikrát tolik vstupenek než je kapacita sálu.

Kolik má kapacitu?

Kapacitu má 200 sedících. Na ples řádově 100 lidí. A jsi opět u ekonomiky: když přivezeš nějakou zvučnou tvář, tak samozřejmě vyprodáš celý sál, ale ani to ti nezaplatí toho interpreta. Potřebuješ vyprodat velký sál a to není problém. A když přivezeš méně známou tvář, tak se to zase nevyprodá. Městská část to bude nepochybně dál provozovat, ale je takové malé neštětí.

14. Revitalizace bývalého Vetiškova náměstí v Hloubětíně

Ještě bych se vrátil k Hloubětínu, chystá se revitalizace Vetíškova náměstí. Viděl jsem studii a zaznamenal, že to ani není ve správě městské části. Co mi k tomu můžeš říct?

Revitalizaci iniciovala městská část. To náměstí je ve správě magistrátu a TSK (Technická správa komunikací), my o změnu usilujeme už zhruba pět let. Výsledkem je, že městská část dotlačila magistrát, aby připravil projekt ve spolupráci s lidmi. Ptali jsme se lidí, jak by náměstí mělo fungovat, pak bylo veřejné projednání a výstava projektu. Bohužel na straně magistrátu to běží pomalu. Myslím, že by se to mělo realizovat do dvou let.

Revitalizace náměstí v Hloubětíně - podrobnosti

Některé prvky, které jsem viděl ve studii mi nepřišly příliš šťastné, například pevné

kryté stánky.

Možná ti to nepřijde šťastné, ale ta studie byla opravdu probraná jak s lidmi, tak v komisi územního rozvoje a i s Prahou 14 Kulturní. V rámci oživení náměstí se počítá s tím, že by tam vznikla pergola, pod kterou by mohly být sezónní stánky, tak dva pevnější objekty, které se postaví pravděpodobně v další etapě, první bude sloužit jako kavárna a druhý jako zázemí a občerstvení. Na kavárně bude zezadu pódium, aby se tam daly dělat nějaké akce.

V souvislosti s tím vlastník obchodního centra připravuje rekonstrukci, která by měla proběhnout v letošním a hlavně v příštím roce.

Teď také stojí na náměstí docela nevzhledný stánek.

Ten tam bohužel také zůstane, protože je to veřejný prostor, kde magistrát kdysi prodal dočasnou stavbu a tím je území rozbité. To jsou taková malá neštěstí, která se děla a my na ně teď doplácíme.

15. Rozhledna jako symbol

Blížíme se k další stavbě. Před dvěma lety tady u Kyjského rybníka budovali studenti architektury spolu s architektem Rajnišem stavbu z proutí, jak tam myšlenka vznikla a k čemu to je?

Ta myšlenka souvisí s plánem rozhledny na Praze 14. Rozhledna je pro mě místo, kde získáš nadhled nad okolím a měl by to být i určitý symbol Prahy 14. Já to vnímám tak, že Praha 14 teď nemá žádnou dominantu, nemá centrální náměstí. My místní si představíme možná kostel, protože ho máme ve znaku.

Já bych chtěl, aby lidé dostali k Praze 14 nějaký vztah a dokázali se s ní identifikovat a to je možné přes symboly. Tím symbolem by se mohla stát rozhledna na vrchu na Čihadlech. Tak jsme se dostali do kontaktu s architektem Rajnišem který rozhledny staví. Tvoří místa s duchovním nadhledem nad světem, netradiční stavby z přírodních materiálů.

Zkušební rozhlednu z proutí stavěli studenti v létě 2014.

My jsme chtěli ten koncept nejprve ověřit, jestli je udržitelný a může fungovat a tak tady před dvěma lety vzniklo tohle. Vznikalo to v úžasné tvůrčí atmosféře: Studenti tady pracovali, bydleli a zázemí měli vedle na statku. A jak vidíš, nespadlo to. Jinak ta stavba je bez jakékoliv impregnace. Velká rozhledna bude samozřejmě upravena proti ohni i proti kažení dřeva.

Rozhledna v Čihadlech - podrobnosti

Jak dlouho by tu tohle mělo stát? Vypadá to, že už to trochu sedlo, stavba je taková bachratá.

To nemá přesně danou životnost, my počítali se dvěma lety a to bude teď v létě. Stavba je stále kontrolována a ve chvíli, kdy začne být jakýmkoliv způsobem nebezpečná, půjde dolů.

Oproti tomu konstrukce z jasanových klacků rozhledny na Čihadlech bude mít životnost asi 10 – 15 let, čemuž bude odpovídat i její cena.

Kde by měla stát ta rozhledna?

Měla by být na nejvyšším místě Čihadel. Nejvyšší místo je teď sice halda hlíny, ale ta půjde pryč, takže to je támhle mezi těmi dvěma sloupy, těm se bohužel nevyhneme. Měli jsme na Čihadlech i zdvižnou plošinu abychom zjistili, jestli je z toho místa dostatečný výhled.

Tady by měla stát rozhledna

16. Okolí Kyjského rybníka

Jaké jsou další plány s okolím Kyjského rybníka?

Kyjský rybník je zase modré srdce Prahy 14. Mimochodem, Praha 14 má řekl bych největší počet rybníků z městských částí v Praze. A Kyjský je v Praze druhý největší hned za Počernickým. Byl bych rád, aby se tohle místo stalo více využívaným. Chtěli jsme vybudovat okružní cestu kolem rybníka a říkali si, že by bylo prima vybudovat lávku podle železničního mostu a narazili jsme na to, že to nelze, protože v té části rybníka je klidová zóna pro ptáky. Kdysi tu býval jachtařský klub. Takže jsme přemýšleli nad molem a půjčovnou lodiček, ale na rybníce je ostrov pro ptáky. Lodičky tedy ne. Možná molo.

My tady děláme takové dílčí pokusy, které jsou v možnostech městské části. Poté, co byl rybník odbahněn jsme vysekali kus trávy a udělali tady ohniště, musím říct, za určitého odporu na radnici, a celé to okolí se snažíme zkulturňovat.

Chceme zadat studii na celkovou rekonstrukci okolí Kyjského rybníka. Chtělo by to předělat zejména promenádu podél Aloisova, ta panelová cesta není moc hezká, ale pod ní je hlavní kanalizační řád z Černého Mostu, takže cesta je ve správě PVK (Pražské vodovody a kanalizace), takže budeme muset jednat s nimi. Musím poděkovat odboru životního prostředí magistrátu, jak se o rybník starají, to se týká třeba výsadeb keřů nebo břehů ostrova. Před dvěma lety jsme se s nimi dohodli a byly sem navezeny dvě tatry písku a lidi si sem našli cestu a jsou tu ve slunečných dnech roztaženi s dekami.

Před dvěma lety byly velké emoce kvůli zástavbě rodinných domků u Kyjského rybníka, jak to vypadá teď?

Městská část na podzim zadala zpracování studie pro využití těch pozemků Broumarská Sever-Jih, a jedna z variant je, že by tady byl biotop, že by tady bylo koupaliště s biotopem.

Ty pozemky jsou přeci částečně soukromé a částečně městské části.

Areál bývalého Telecomu je soukromý. My řešíme pozemky městské části, které jdou kolem Rokytky od rybníka směrem ke kostelu. Tam to můžeme buď nechat tak jak to je, protože lidé jsou zvyklí na nějaký stav, ale nemyslím si, že je to užitečná zeleň. Byl bych rád, aby to území, když už jsme ve městě, mělo nějakou funkci pro lidi, buď rekreační, nebo podobnou. Hned vedle máme Čihadla, to je obrovská zelená plocha, která zelená vždycky zůstane. Jestli potřebujeme mít u Kyjského rybníka zarostlé křoví, to si nemyslím.

Byl bych rád, aby to víc fungovalo pro lidi, ale tohle území má strašnou spoustu limitů. Je tady Broumarská ulice s průjezdem deset tisíc aut, která nesplňuje hlukové limity. A musí to taky být nějak finančně udržitelné. Čili: „Udělejte tady park.“ No dobře, ale kdo ho bude sekat, kdo ho bude udržovat, kdo sem do něj bude chodit?, protože tady v dochozí vzdálenosti není sídliště a 30 000 lidí. Tady je jen pár domků se zahrádkami.

Cílem je zachovat zelené pásmo kolem rybníka a připravit nějaké intenzivnější využití, ať už rekreační nebo sportovní, tak aby na to městská část nemusela doplácet.

Tady mimo jiné plánujeme lávku přes Rokytku (v místě, kde vtéká do rybníka). To jsou takové drobnější úpravy. S Martinem Rajnišem jsme uvažovali, že bychom tady udělali transbordér.

To je taková klec na laně, která jezdí ze strany na stranu vlezeš tam a přeručkuješ na druhou stranu. Zkrátilo by to cestu a bylo by to zajímavé. Ale i to je bohužel investice za milion a půl.

V závěrečné části rozhovoru se dočtete, jak se stát starostou a podíváme se do Hutí a na budoucnost Prahy 14.

Jak se žije na Praze 14

Každá čtvrť Prahy 14 je úplně jiná a řeší jiné problémy, souvisí to s tím, jestli je to sídliště nebo rodinné domky. Ale také jestli lidé bydlí ve vlastním, splácí hypotéku, nebo jsou nájemníci obecních bytů. Daleko víc své okolí řeší lidé, kteří jsou finančně zajištěni, než ti, kteří bojují o každou korunu.

Je otázka, jak moc se o prostor starají majetnější lidé, kteří nemají potřebu se stýkat s blízkým okolím, protože služby, které jim komunita zprostředkovává si zkrátka zaplatí.

Michal a Bára, komunitní koordinátoři

A proč se do tohoto tématu pouštím? Antropologové z Anthropictures končí po třech letech svoji práci na Praze 14. K tomu vydali závěrečnou zprávu z projektu a aktualizovaný komunitní monitoring. Ze kterého jsem pro vás vybral a okomentoval ta nejzajímavější témata.

Bezpečné místo pro děti

Hodně je znát historie místa. Jestli se obyvatelé zajímají o prostor kolem sebe už desítky let, nebo ne. To jsou hlavně ti, kteří bydlí na Praze 14 dlouho a nebo ti, kteří se tu narodili. Nabízelo by se zjednodušující dělení na starousedlíky a novousedlíky, ale není to úplně tak. O své okolí se totiž hodně starají rodiny s malými, dětmi, které pro ně chtějí mít co nejlepší prostředí k životu a nemusí tu nutně žít desítky let.

Venku se ale nepohybují jen ctihodní občané, ale i méně oblíbené skupiny, jako jsou party dospívající mládeže, nebo romové. Ti jsou většinou hluční a když se začne řešit, co s místy, kde se scházejí a ruší klid ostatních, tak se do diskuse nezapojí a raději jdou jinam.

Komunita neexistuje?

Komunita, ten název je v tomto případě dost zavádějící. Vypadá to totiž, jako by existovaly pevně ohraničené skupina. To ale není. Lidé se spojují do skupin účelově, třeba, když se objeví problém, který musí řešit. Po vyřešení se skupiny zase rozpadnou. Lidé se také mohou účastnit více témat. Lidé jsou různí a i když bydlí na jednom místě, stejně každý má trochu jiné zájmy a problémy. Takže se stane, že se postaví i proti sobě navzájem. Proto je při sledování dění důležitější sledovat témata a ne tolik konkrétní skupiny lidí.

Když dojde na emoce

Lidí, kteří jsou komunitně aktivní je ve společnosti málo, a v té naší, která nemá tradici komunitního života ještě méně. Zároveň dokáží daleko více několikačlenné skupinky opravdu aktivních lidí než anonymní masa, kde se rozmělní zodpovědnost.

Tedy je potřeba mít v každé čtvrti alespoň malou skupinku, která bude mít přehled o dění a v případě potřeby dokáže dát vědět většímu množství lidí, že se něco děje, co je třeba řešit.

Pozitivní témata bohužel zároveň lidi nespojují tak, jako ta ohrožující. Ale když se lidé snaží bránit třeba peticí, vazby vytvoří a mohou se využít i pro pozitivní témata, třeba zlepšení životního prostředí. Příkladem je třeba petice na Vybíralce nebo řešení privatizace bytů na Lehovci. Tady se lidé dali dohromady při emotivně silném problému, ale když už se dali dohromady, tak svoji energii zaměřují i jinam.

Jepičí život komunitních skupin?

V posledních měsících proběhla ve všech čtvrtích organizovaná komunitní setkání. Nejúspěšnější byla tam, kde už nějaká tradice setkávání je, tedy v Hloubětíně a na Vybíralce. Horší to bylo na Lehovci.

Projekt v březnu skončil, takže je otázka, jak to se setkáváním bude dál. Předpokládám, že to pomůže hlavně aktivnějším čtvrtím, které porostou. Čtvrti, které jsou na hraně, dostanou šanci a ty, které jsou pasivní tak nejspíš i zůstanou.

Tak vypadala pozvánka na druhou komunitní skupinu

Paradox Na Hutích

Já jsem se zúčastnil dvou setkání skupiny Na Hutích. Hutě považuji za čtvrť, která dostala šanci, ale vznikl tu paradox. Na setkání totiž nepřišli ti, kteří sami mohou iniciovat akce, protože pouhé připomínkování jim přišlo jako ztráta času.

Výkonnou moc tu zastupovali koordinátoři, kteří předali připomínky úřadu a starali se, aby se realizovaly.

Účast koordinátorů ale měla výhodu, že fungovali jako informační kanál od řadu a spojka, a díky nim jsme měli aktuální informace z radnice a také nám pomohli se propojit mezi sebou.

Experiment Vybíralka

Vnitroblok paneláků kolem Vybíralovy ulice je výjimečný tím, že se sem stěhovali zaměstnanci velkých podniků, to znamená, že se často znali z práce a tyto těsnější vazby se udržely až do současnosti. Proto byla Vybíralka vybraná pro projekt, při kterém se ve spolupráci s obyvateli plánuje, jak bude venkovní prostředí bloku domů vypadat a úpravy se pak i zrealizují. Kolem toho se pořádá spousta setkání a také kulturních akcí. Toto soustředění ale vyvolává negativní ohlasy v ostatních čtvrtích: “Proč oni a proč ne my?”

Jak to asi funguje jinde?

To je věc, která by mě docela zajímala. Praha 14 je součást Prahy, takže by mě docela zajímalo jak se komunitní život rozvíjí v jiných městských částech. Máte zkušenosti z jiných čtvrtí a měst? Napište je do komentářů.

Jestli vás zajímá víc, přečtěte si :

• (Po)Známe se? zpráva v PDF
• aktualizovaný komunitní monitoring v PDF
• rozhovor s komunitními koordinátory
• článek o prvním monitoringu na Praze 14

Letáček s vycházkami 2016

Vytiskněte si letáček z PDF

Kalendář vycházek po Praze 14 v roce 2016

Ve druhém ročníku vycházek se podíváme na 6 míst Prahy 14. Oproti loňsku vycházky doznají drobných změn:

Vlastivědné vycházky (dříve architektonické) 

Provedeme vás po čtyřech čtvrtích Prahy 14. Proč vlastivědné? Už loni jsme zjistili, že naše vycházky mají širší přesah, nezabýváme se v nich jen architekturou staveb, ale i prostředím ve kterém stojí a lidmi, kteří zde žijí. Budeme se snažit zajistit vstup i do některých zajímavých objektů.

Průvodcem bude Petr Zeman, rodák z Černého Mostu a místní patriot. Vycházky budou bezbarierové, vhodné i pro maminky s kočárky.

Přírodovědné vycházky 

Provedeme vás po příměstských přírodních zajímavostech naší městské části. Průvodci budou přírodovědci a botanici. Vycházky nejsou bezbarierové. Kočárky na vlastní riziko.

Praktické info

Vstupné: Zdarma

Přihlašování: Ne

Délka vycházky: 1,5 - 2 hodiny

Termín: Vždy druhá neděle v měsíci od 15 h

Termíny vycházek

10. dubna 2016 - Hloubětín II

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Hloubětín, nad eskalátory
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

8. května 2016 - Kyjský rybník

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Kyje (na mapě)
Téma: Přírodovědná
Bezbarierová: Ne

12. června 2016 - Kyje

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Pávovské náměstí (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

11. září 2016 - Černý Most 1

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Rajská Zahrada před vstupem do metra (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

9. října 2016 - Pískovna a Čihadla

Čas: 15:00
Sraz: Zastávka autobusu Kyje (na mapě)
Téma: Přírodovědná
Bezbarierová: Ne

13. listopadu 2016 - Lehovec

Čas: 15:00
Sraz: Stanice metra Rajská Zahrada před vstupem do metra (na mapě)
Téma: Vlastivědná
Bezbarierová: Ano

O pořadateli

Vycházky pořádají Martin Perlík a Petr Zeman za mediální podpory Prahy 14 Kulturní.

Účast na vycházkách je na vlastní zodpovědnost.

Interaktivní mapa příběhů Krásné Prahy 14

Objevujte příběhy Krásné Prahy 14. Každý článek tady na blogu probíhá na malém kousku naší městské části. Přečíst si můžete už na tři desítky příběhů.  Abyste si dokázali místa s články lépe spojit přichystal jsem pro vás interaktivní mapu příběhů Krásné Prahy 14.

Přeji hodně inspirace k toulkám a výletům po naší městské části!

4.5.2016 MAPA PŘÍBĚHŮ JE KVŮLI CHYBĚ WEBOVÉ APLIKACE NEFUNKČNÍ
28.9.2016 POSTUPNĚ MAPU PŘÍBĚHŮ OBNOVUJI S NOVÝMI IKONKAMI, OBNOVEN ROK 2016

Začít objevovat Krásnou Prahu 14 

Legenda mapy

Rozhovor s komunitními koordinátory pro Čtrnáctku

Přečtěte si rozhovor, který jsem dělal s komunitními koordinátory pro časopis naší městské části.

 

Celé číslo Čtrnáctka 12/2014 v PDF

Nakouknout do zákulisí práce komunitních koordinátorů

Před pár týdny jsem se domluvil s Bárou, komunitní koordinátorkou, že se potkáme. Byl jsem zvědavý na nejžhavější novinky z naší čtvrti, na ty při rozhovoru nebyl čas. Abychom mluvili k věci, tak jsme rovnou místa o kterých mluvila prošli a já dostal příležitost nakouknout do zákulisí práce koordinátorů.

Jak je to vlastně s komunitně aktivními obyvateli? Člověk by čekal, že v městské části o velikosti Mladé Boleslavi bude akčních lidí povíce, ale není tomu tak, je to spíš pár jednotlivců, kteří když je potřeba něco udělat, honí sousedy tak dlouho až se to udělá, ať už jde o vybrání peněz na dětské hřiště nebo uspořádání sousedské slavnosti.

Občas vznikne občanské sdružení (od letoška "spolek") a to většinou v okamžiku, když je potřeba jednat s radnicí, zapojit do stavebního řízení nebo řešit jinou krizi. Činnost těchto spolků ale po krátké době opadá stejně tak i jejich webovky.

Vyšli jsme tedy přes Lehovec, kde jsem konečně viděl novou psí loučku, což je něco jako cvičák s volným přístupem. Pokračovali lesem do Aloisova po silnici u které by místní rádi vytvořili bezpečný chodník pro spojení Hloubětína a Kyjí. Do Hloubětína k velkému venkovnímu hřišti, které zarůstá křovím kvůli sporům, co na něm bude stát. Přes hloubětínské činžáky, které jsou daleko méně bezpečné než sousední čtvrť rodinných domků. Až do centra Hutí k minigolfu a dětskému hřišti, tedy místnímu místu setkávání. Mapa mi ukázala, že jsme ušli slušných 11 kilometrů.

Podle toho jsem usoudil, že koordinátor hlavně hodně chodí. Navíc se prý zastavuje na kus řeči s neznámými lidmi a ptá se jich, co jim vadí a nebo se líbí na prostředí kde žijí. A nebo má domluvené schůzky, tuto pozici jsem právě zabíral já.

Krom toho se koordinátor účastní různých veřejných projednávání. Což vůbec nezávidím, v září se totiž konalo nějaké jednání skoro každý den, někdy i dvě, potěš koště.

Recenze: Jak se z dědiny za Prahou stalo město

Pan Google už mě několikrát při hledání historických zajímavostí o Praze 14 odkázal na knihu "Praha 14 v zrcadle času", která prý vyšla v roce 1997. No, nedalo mi to a za pár dnů jsem si nesl z antikvariátu skutečnou knihu o naší městské části. I po 17 letech stále voněla novotou.

Vyjde ještě někdy kniha o Praze 14?

  Moje představa, že půjde o suchopárné líčení historie se naplnila jen částečně. Citace z kronik a kunsthistorický traktát o Kyjském kostele si vyžádaly pořádnou dávku trpělivosti. Chuť jsem si spravil hned na následujícím velmi detailním líčení pražského povstání. A pak se docela pobavil při popisu současnosti, tedy roku 1997. Z našeho pohledu už docela historie. Byla to doba, kdy se na Černém Mostě otevřel úplně první hypermarket v Česku a chystalo se otevření metra.

Pojďte se na chvíli přenést do časů, kdy Kyje, byly ještě zemědělská vesnička těsně za Prahou, před kostelem měl holírnu pan Topinka a Hloubětín se stal částí Velké Prahy. První republika byla ještě mladá, v Hloubětíně se začalo stavět zahradní město a na Jahodnici domky pro legionáře.

Na Hutích byly pískovcové lomy s jeskyněmi, kde měli malí kluci Eldorádo a místo Černého Mostu se táhly polní lány a bažiny. V Kyjích i Hloubětíně působily desítky spolků, dobrovolní hasiči, ochotníci, sokolové, hrály se desítky divadelních představení ročně.

Do toho vpadla druhá světová válka a odbojové skupiny. Skupina z Hutí se podílela na přípravě parašutistů poslaných z Británie v roce 1942. Pak přišel květen 1945. Kyjští odbojáři se snažili bránit Němcům v průchodu, což šlo dost špatně. Na Kbelském letišti totiž sídlila celá německá divize a po hlavních tratích projížděly obrněné vlaky.

Pražské povstání v Kyjích z knihy praha 14 v zrcadle času

Největší zkáza přišla až v roce 1948. Spolky byly zrušeny, desítky živnostníků musely ukončit svoji činnost a Hloubětínská Sokolovna byla zbořena. Důsledkem bylo, že nebylo ani kde nakupovat a dlouhou dobu fungovaly jen pojízdné prodejny. Pak se začala stavět nákupní střediska a obyvatelé, vyhlíželi kdy už bude výročí VŘSR, protože to byla příležitost, kdy se jako důkaz převahy socialismu otevíraly nové obchody. A už tu byl rok 1968, kdy se stala jaká důležitá událost? No? Přeci Kyje se připojily ku Praze.

Mezi tím začala růst sídliště jak houby po dešti. Tam, kde měly původně být zahradní čtvrti rodinných domků se začaly objevovat věžáky. Nejprve v Hloubětíně a pak tam, kde jsou nejvíc vidět na kopci Lehovci. Základy konečně položilo i sídliště Černý most. Ze stavb sídlišť nakonec těžily i čtvrti rodinných domků, protože konečně dostaly kanalizaci a vodovod.

A to by mohlo být vše, přišla revoluce, porevoluční nadšení ještě z knihy sálá. Sídliště se dostavovalo, stejně tak i dlouho očekávané pořádné spojení s městem, tedy metro.

Jestli vás zajímá dřívější historie, třeba kde rád přebýval Josef II  nebo odkud pochází rod kuchařů Baštů, podle kterého se říká "To je Bašta". O tom zas někdy jindy.

Komunitní koordinátoři: Srdce Prahy 14 neexistuje

Barbora Bírová a Michal Lehečka z Anthropictures působí na Praze 14 jako komunitní koordinátoři. Můžete si je představit jako nezávislou spojku mezi lidmi a úřadem. Původně jsem chtěl sepsat otázky a poslat jim je emailem ke zodpovězení. To by byla dost nuda, a tak jsem je vyzpovídal na stromě u Kyjského rybníka. Barbora má na starosti Hloubětín, Lehovec, Hutě a Aloisov.

Michal pak sídliště Černý Most. Většinu se v rozhovoru doplňovali, když šlo o osobní zkušenost, uvedl jsem odstavec jménem. Jejich činnost navazuje na komunitní monitoring, který proběhl na Praze 14 na jaře 2013.

26.8.2014: Doplnil jsem informace od třetího koordinátora Pavla Boreckého, který má na starosti Kyje, Jahodnici a Hostavice do dopovědí na otázky 3. a 7.

 Michal Lehečka má na starosti sídliště Černý Most.

1. Čím se zabývá sociálně-kulturní antropologie?

Antropologie je věda zabývající se lidskými společnostmi a kulturami. Jejím hlavním distinktivním znakem je terénní výzkum, tedy intenzivní pobyt mezi jednotlivci zkoumané skupiny lidí. Naším zájmem je zachytit, pochopit a popsat jednání lidí tak, jak je oni sami vnímají a následně je nějakým způsobem interpretovat.  Antropologie vznikla na konci 19. století v anglosaském prostředí, kdy se oddělila od etnologie. Nejprve se zabývala „primitivními“ národy, v zásadě se dá říci, že první práce měly charakter odborné cestopisné literatury. Ve druhé polovině 20. století pak antropologové obrátili svou pozornost i směrem k vlastním společnostem.

2. Jak jste se ke komunitnímu monitoringu a práci koordinátora dostali? Kde vznikla myslenka?

My dva jsme se na samotném komunitním monitoringu nepodíleli, do projektu jsme se zapojili až později. Původní myšlenka přišla od Davida Kašpara, ředitele Prahy 14 Kulturní (pozn. organizace zřízená městskou částí). Tak vznikl komunitní monitoring, který proběhl loni na jaře. Koordinátoři jsou navazující projekt.

Monitoring sám o sobě byl velmi krátký, ideální by bylo, kdyby probíhal alespoň rok. Odhalil spíše jen to, co lidé říkají, a méně pak to, jak se ve skutečnosti chovají. Obecným problémem je, jak komunitu definovat. Monitoring neměl přesně nastavená pravidla, která by říkala, co je to komunitní chování. Podle toho, jak uvažujeme my jako koordinátoři, parta lidí, kteří se sejdou v hospodě jen s cílem pít pivo, nejsou komunita. Kdyby alespoň hráli karty, už by se dali za komunitu považovat.

Práce koordinátorů je velice specifickým typem výzkumu, protože nejen pozorujeme, ale také do jisté míry zasahujeme do dění.

3. Jak práce koordinátora probíhá?

Naším úkolem je pracovat s komunitami. Na Praze 14 jsme se setkali se situací, že tu je několik čtvrtí. Každá je každá úplně jiná a řeší i jiné problémy. Všechny spojuje, že si přijdou jako ti nejposlednější, o jejichž potřeby se radnice nezajímá a mají s ní špatné zkušenosti.

Barbora:

Hloubětín. Miestni obyvatelia, najmä tí, ktorí prejavujú aktívni prístup, majú pomerne emotívny v zťah k miestu a s tým súvisí aj ich motivácia k aktívnemu prístupu. Za najvýraznejšiu komunitu považujem združenie Starý Hloubětín.

Lehovec. Tuná je aktívnou skupinou združenie Bydlení na Lehovci, ktoré sa pôvodne vytvorilo skrz privatizáciu bytov, najmä komplikáciami s tým spojenými. Z negativity ale často vzniká aj aktivita. Ľudia sa združujú za účelom upozorniť na to, čo ich v lokalite, kde žijú, štve a komunikácia medzi nimi vytvára väzby, ktoré sú podnetné pre vznik komunity.

Aloisov. To je pomerne malá lokalita, no i tu sa rozvíja aktívny prístup, napríklad pri snahe vytvoriť projekt bezpečného chodníku mezi Hloubětínom, Aloisovom a časťou Kyje. Je to náročné na realizáciu, najmä z finančného hľadiska a stále je jednoduchšie zorganozovať koncert, ako postaviť chodník. Ale aj tak vnímam tento počin za dôležitý a dúfam, že sa podarí posunúť ho ďalej.

Hutě. Dôležité a problematické je, že Hutě nemajú žiadnu občiansku vybavenosť, nie je tu ani bankomat, problémy sú v doprave. Ľudia v poslednej dobe riešili možnosti spojené s ihriskom od firmy Ekospol, ktorá tu stavia nové domy. Vznikli petície, jedna proti výstavbe a následne protipetícia. Existujú tú rozličné názorové skupiny, ktoré majú svoje dôvody, prečo sa k veci stavajú zrovna tak. Snažíme sa byť nápomocnou komunikačnou spojkou, aby rôzne pohľady na vec mohli byť diskutované.

Michal:

Černý most. Je to značně anonymní sídliště a tak zpravidla i funguje. Chybí zde možnost širšího kulturního vyžití pro některé skupiny obyvatel (obzvláště těch starších). Kulturní a volnočasové aktivita jsou iniciované hlavně působením Plechárny, Jahody o. s. a dalších neziskových organizací. Obecně jde o sídliště plné sociálních problémů. Dají se zde pozorovat latentní, avšak neopomenutelné projevy xenofobie a rasismu. Černý Most I je velmi hustě zastavěný, je to asi nejtěsnější zástavba paneláků v Praze. Bolestivé téma je, když se začne plánovat ještě další zahuštění zástavby, tím je nyní rozšíření domu s pečovatelskou službou.

Pavel:
Jahodnice a Kyje. Jih městské části je oproti Hloubětínu nebo Černému Mostu typický klidnějším životem ulic. O to víc se ale odehrává kolem místních sportovišť, ať už jde o Sokol na Jahodnici nebo v Kyjích. Jedna z taktik, jak se přirozeně dostat mezi místní proto je: "jít tam, kde to žije". Pomáhal jsem tak městu navázat spolupráci s aktivními maminkami z Jahodnice, skupinou mladých rodičů z Hostavice se zájmem o zvelebení parku nebo komunitní školkou v Kyjích. Smysl své práce vidím v otevřené komunikaci se všemi - lidmi, organizacemi, radnicí. Díky ní pak mohu smysluplně působit jako takový svorník, který se ostatním snaží pomáhat mluvit spolu. Může to znít triviálně, ale opak je pravdou.

4. Jaké jsou vaše první úspěchy?

Barbora: Za úspech považujem postup ohľadom už spomenutého chodníku Oborská, medzi Hloubětínom, Aloisovom a Kyjemi. Mimo to, že sa nám vôbec podarilo nadviazať spojenie a spoluprácu so združením na Lehovci.

Michal: Nevím, nakolik to nazvat úspěchy, ale myslím, že mým hlavním přínosem je situační informování lokálních aktérů a působení napříč aktivními skupinami. Například v blízké budoucnosti budu pomáhat uspořádat fotbalový turnaj pořádaný místní skupinou Romů.

5. Co se bude dít, až projekt koordinátorů na podzim skončí?

Snažíme se získat grant pro další fungování. Nyní je projekt financovaný z Prahy 14 Kulturní. Ale i s grantem to bez podpory městské části nepůjde. Také je otázka, jaká bude situace po volbách, zda bude mít radnice zájem ve spolupráci pokračovat.

Barbora Bírová se stará o Hloubětín, Hutě, Lehovec a Aloisov.

6. Jak vnímáte Prahu 14 vzhledem k ostatním městským částem nebo jiným městům?

Barbora: Pozitivna je snaha mestskej časti k tomu, aby tu behali traja sociálni vedci. Je to svojim spôsobom jedinečný projekt. Keď to porovnám s Bratislavou, kde som prežila väčšinu života, je úplné sci-fi, tam by sa nič také realizovať nemohlo, aspoň zatiaľ nie. Na západ od našich hraníc je to ale naopak čoraz bežnejšie. 

Praha 14 je zajímavý slepenec odlišných lokalit s úplně různou skladbou obyvatelstva, historií, vztahy a zázemím. Identita Prahy 14 jako celku se vytváří zvenčí uměle. Lidem z jednotlivých částí je většinou jedno, co se děje v ostatních čtvrtích

Lidé z venčí vidí jen Černý most. A tak hodně místních i z okolních čtvrtí říká navenek, že jsou z Čerňáku, aby si je mohli zařadit, i když jsou hrdí na své vlastní čtvrti.

7. Co je podle vás srdcem městské části?

Barbora i Michal skoro jednohlasně: Nic takového neexistuje.

Jedno kulturní centrum tu není, Kuturní dům ve Starých Kyjích jako centrum nefunguje, Plechárna na Černém Mostě také ne. Na sídlišti je totiž velice silná skupina obyvatel ve věku 50 a více. Pro ně tu nyní nejsou vhodné kulturní aktivity. Snad se to změní. Každá čtvrť své vlastní centrum.

Barbora: V Hloubětíně je centrom časti futbalový štadión v Hloubětínskej, opäť to súvisí s emocionálnou väzbou, dôležitý verejný priestor je aj bývalé Vetiškovo námestie. Na Lehovci je výrazný priestor okolo základnej školy. V časti Hutě zas ihrisko v Splavnej ulici, uprostred lokality. Pre ľudí z Aloisova je to Kyjský rybník, v Kyjích zrejme Pávovské náměstí.

Michal: Černý most, ten centrum nemá, centrem jsou hospody a dílčím způsobem pak také právě oblast okolo Plechárny - skatepark, park v Čeňku, který je teď ve fázi realizace a nízkoprahový klub Džagoda.

Michal: Ještě je tu přeci Centrum Černý Most! To je spíš centrum konzumu... Ovšem obyvatelé si jeho přítomnost vesměs velice pochvalují.

Pavel: Srdce musí bušit. Musí být středobodem zájmu přístupným pro všechny. Pohledem na mapu zjistíme, že takovým centrem může být přírodní park Klánovice-Čihadla.  Možná by ale stálo za to provokativně se zeptat, jestli Praha 14 to srdce mít vůbec musí resp. mají lidé zájem na tom, mít k sobě skrze cestičky v lese blíž? Nyní je těch bušících srdcí, míst, s nimiž se dá přátelit, v jednotlivých částech členité městské části celá řádka a určitě to není špatně.

8. Jak vnímáte posun Prahy 14 k zapojování veřejnosti?

Městská část se snaží, narážíme ale na překážky, lidé se nemusí chtít komunitně angažovat. Stále jsme se ještě nevyhrabali z minulého režimu. Existuje riziko, že vznikne elitní aktivní skupina, která přetlačí tu pasivní. Proto je třeba hlídat, jestli někdo nemá převahu. Je třeba zapojovat multivokalitu, tedy vícehlasnost – jde o to, že žádný hlas, byť okrajový a menšinový by neměl zůstat stát zcela stranou.

9. Jaký mají lidé postoj k prostředníkům jako jste vy?

Vnímají nás jako spojku ne jako úředníky z radnice, takže se jim s námi snáze mluví.

10. Jak se Vám daří udržovat odstup od problémů, se kterými se na Praze 14 setkáváte?

Musíme dělat stálou osobní reflexi. Komunitní koordinátor je vlastně v částečném rozporu s antropologií, neboť se snaží poměrně aktivně přispět ke stavu věcí. Dost podobně, jenom poněkud méně „vědecky“ může působit jako komunitní koordinátor i například sociální pracovník. A musíme říci, že na Praze 14 máte velmi dobré sociální pracovníky.

11. Setkali jste se při práci v terénu s nějakými překvapeními?

Barbora i Michal se smíchem: Stále! A na všech úrovních. Až nás to přestane překvapovat, asi bude čas, abychom skončili.

Děkuji za rozhovor,

Martin Perlík

 Líbí se Vám článek? Doporučte jej ostatním.